Zero co? Zero waste...? Za prvé nevím co to je a za druhé mě to uráží... 

Tak si říkám, jestli není kolem ZERO WASTE jen zbytečný poprask... Cizí slova, nové extra ekobiozerowaste produkty, aktivisté, semináře, webináře a jiné prachy třískající akce... Ono... Jestli to celé není jenom o absenci selského rozumu.

Mám teď čerstvý zážitek z řemeslných trhů na akci Den evropského děditství v Žatci. A mám z toho trochu smíšený pocit. Přišlo mi, že se mě a mých produktů lidé báli. Akce nebyla nijak tématicky zaměřená, složení lidí bylo různorodé, pár mladších maminek s dětmi, nějací odrostlejší školáci, ale převažovala generace 50+... A i přes to, že mám ke každému svému produktu cedulku s názvem, k několika i samostatné plakátky se stručným popisem, lidé nevěděli, neptali se, stánek obcházeli a za rohem si šuškali... Samozřejmě ne všichni...

Jiný by to přešel s úsměvem, pro mě to byl spíše zážitek na zamyšlenou. Je mé zboží vadné? Minula jsem dobu nebo místo? Jsou na to lidé připraveni? Nebo bych měla zcela přehodnotit způsob prezentace svého zboží? Spousta otázek a zatím žádné odpovědi...

Tak si říkám, jestli není kolem ZERO WASTE jen zbytečný poprask... Cizí slova, nové extra ekobiozerowaste produkty, aktivisté, semináře, webináře a jiné prachy třískající akce... Ono... Jestli to celé není jenom o absenci selského rozumu.... 

Moje babička měla froté hadříky na nádobí, dvě látkové tašky na nákup a dědovi dávala do práce oběd v hliníkovém ešusu. Když náhodou něco dostala v igelitovém pytlíku, používala ho stále dokola než se roztrhal, věc nevyhodila dokud ji děda třikrát neopravil a dokud neposloužila dalším dvěma jiným účelům. Děti balila do bavlněných plen a zadky jim myla vodou. Ručníků, povlečení, sukní a halenek měla poskrovnu, pečovala o ně, opravovala je dokud se nerozpadly a až se rozpadly, využila je na další šití nebo na hadry na nádobí, a taky - nepsala o tom všem blog... Nikdo tehdy netvrdil, že je biomatka, ekoaktivistka, že žije zero nebo low waste, že recykluje, upcykluje nebo šetří na vlastních dětech. Babička byla skromná, šetřivá, ale hlavně používala zdravý selský rozum. Je pravda, že neměla moc na výběr, neměla takové možnosti jako máme my dnes, a nejspíš to všechno nedělala kvůli ekologii a ochraně životního prostředí... Ale dělala to špatně? Hospodařila zle? Nemyslím si. 

No a celé to ZERO WASTE je o tom, že postupně zakoušíme škodlivost naší konzumní, rychlé a chamtivé doby a rádi bychom se vrátili zpět k osvědčeným způsobům nakládání s věcmi. Plasty všude kam se podíváš, úbytek zásob pitné vody, a spousta dalších neméně závažných témat, která mají dopad na zdraví naší Země, na zdraví nás a našich dětí... Tvl... další stupidní klišé... Ale jo, napíšu to... Nežijme zero waste... ŽIJME S ROZUMEM! NAKUPUJME S ROZUMEM, VYHAZUJME S ROZUMEM! BUĎME SKROMNÍ, ŠETŘIVÍ A PŘEMÝŠLIVÍ. 

Konec vážných úvah...

Článkem jsem chtěla prezentovat pratelné houbičky na nádobí a trochu se mi to zvrtlo... Takže stručně... Pratelné houbičky na nádobí ušetří spoustu těch plastových, které mimo jiné při mytí nádobí uvolňují ty nechvalně známé mikroplasty. Houbičky jsou šité kombinací recy a nových látek, plněné jsou recy polyesterovou síťovinou. Lze je prát na šedesát, vyjímečně i na devadesát a jejich životnost bude, troufám si říct, i několik let - testovací kusy jsou v oběhu zatím pár měsíců, ale vypadají neotřesitelně a věčně. 

Najdete zde na e-shopu.